Divné věci o mně

Když jsem se zeptala bratra na nějakou mojí podivnost (né, nebavíme se tady o sirotčinci slečny Peregrinové), podíval se na mě, prokřupal si prsty, začal se přiblble usmívat a řekl jenom „Jsi divná.“ Tak jsem mu poděkovala a šla napsat tenhle článek.

p í s m o
Dost často měním svůj rukopis. Nedělá mi problém si říct, že od teď budu psát tiskacím se sklonem vpravo (jo, i tak jsem psala – babičku to strašně iritovalo) a měsíc na to už píšu drobným psacím písmem, které pomalu leží u linky.

o b r á z k y
Bojím se obrázků. Ha ha ha. Myslím to tak, že když je nějaký strašidelný obrázek (duchové, démoni, dinosauři, …) tak se ho nejsem schopna ani dotknout prstem, natož na něj třeba položit dlaň. Prostě mi to je nepříjemný.

s p á n e k
Tohle je asi taková běžná věc. Když usínám, je totálně nemyslitelné, abych neměla nohy pod dekou. Prostě ne. Ne. Ne. A taky než zhasnu poslední světlo v místnosti, musím předtím zavřít oči, abych potom nemusela koukat do tmy.

i n j e k c e
Myslím, že jehel u doktora se nikdy nepřestanu bát. Teď už jsem schopna nebrečet když mě očkují, ale děsím se až nastane čas odběrů krve. Představ si mě ve třiceti brečet u doktora.

s l o v a
Vymýšlím si slova, která neexistují. Když jsem nějak rozhozená, nebo když se rozčiluju a mluvím rychle, tak občas řeknu úplně nový slovo. Většinou to vznikne tak, že nechci být sprostá. Sestře jsem třeba řekla kráčmero (hodila jsem to do googlu a je to příjmení vzduchoplavce), nebo jsme vyráběli manďonky (tady už teda ani google nevěděl). Schválně – zkus hádat, co je fufák :D

f i l m y
Dívám se na filmy klidně několikrát za sebou, což například můj přítel absolutně nedokáže pochopit. Já zase nechápu, co mu na tom tolik vadí. Nerve jsem viděla ve dvou dnech asi čtyřikrát (potom teda ještě několikrát) a na Hvězdy nám nepřály se mě radši neptej. A už vůbec né na Harryho Pottera.
Když jsme u těch filmů – pokaždé brečím.

p o v í d á n í
Je mi osmnáct a povídám sama se sebou. Dost nahlas a o úplných blbostech. Občas jen tak jak se mám a co se dneska dělo, někdy zase jak princeznu unesl drak. Někdy jsem teda já ta princezna. No co, základ je hrát si!

p a r a n o i d n í
Asi nebylo těžké si všimnout, že se bojím strašně moc věcí. A díky tomu mám i skvělý „dar“ vyděsit sama sebe. Jsem ve sprše a najednou se začnu tak šíleně bát, že pomalu ani neotevřu ty dveře a nevylezu, protože je tam buď bubák nebo chlápek se sekyrkou.

c h u t ě
Najednou mám chuť někoho kousnout, oblíznout ucho (:’DDDDDDD nemůžu uvěřit, že jsem to napsala – ach Barboro, co si o tobě pomyslí), vypíchnout oko nebo nacpat někoho do kotle s párkama a uvařit. To neškodné zkrátka udělám a to divné random nevímcovšechno řeknu a pak čelím těm divným random pohledům.

k n í ž k y
Je pravdou, že mám doma knížky, které nečtu a zřejmě se k tomu ani nedokopu. Smutné na tom je, že některé jsem si dokonce koupila sama.

A taky leju vodu z konvice na zem. A co ty, máš taky divný věci?

coneonly

5

Zatím žádný komentář

Co napíšeš ty?

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *